Dračí Hlídka
Compendium
Type to search for a spell, item, class — anything!
Zloděj - Gilly
Ulice půlnočního Milfordu byly téměř prázdné. Po hlavní silnici si vrávoravým krokem vykračoval vysoký muž. Měl vysoké boty, vyšívanou tuniku a klobouk. Toho večera prohrál U Růže dost peněz. Za každou prohru do sebe nalil pohár vína. Nakonec bylo s podivem, že mohl vůbec sám odejít. Gilly to věděla, protože ho celou tu dobu sledovala.
Teď šel prázdnou tmavou uličkou kolem rybího trhu. Nebyla od něj ani pět sáhů, když se za ní ozvalo hlasité prásknutí dveří a nadávky opilců. Muž se vrávoravě otočil za zvukem a zvolal: „Hej! Kdo je tam?“ Nebylo pochyb o tom, že ji uviděl.
„Kruci!“ sykla Gilly potichu, „tak teda plán B.“ Narovnala se, stáhla si kapuci z hlavy a odhalila své krásné dlouhé vlasy. Poté nasadila svůj nejstydlivější úsměv a spustila: „Já... omlouvám se, pane. Ztratila jsem se a mám trochu strach. Přijela jsem za bratrem, ale není doma. Musím si najít nocleh. U náměstí jsou prý nějaké krčmy, kde bych mohla hlavu složit.“
Muž chvíli hleděl na krásnou dívku, a pak jeho mozek přišel se šlechetným nápadem: „Pokud chcete, můžete dnes přespat u mne slečno. Ve vší počestnosti samozřejmě.“
„To nemohu“ zavrkala Gilly, „co by tomu řekli lidé. Navíc něco takového po vás nemohu chtít. Vždyť se ani neznáme. Budu vám však vděčná za doprovod pane.“ „Není v tom problém. Trvám na tom slečno. Slečno...?“ snažil se přijít na její jméno. „Johanka, můj pane,“ usmála se na něj. „Já opravdu nevím… Ale pokud na tom tedy trváte. Budu vám zavázána.“
O čtvrt hodiny později vstoupila do velkého domu ve čtvrti obchodníků. Když vešli dovnitř, zamkl za nimi a klíč schoval do kapsy. Poté pověsil svůj plášť na věšák. Na krku se mu zaleskl zlatý amulet s dračí rytinou. „To bude až moc snadné,“ ušklíbla se. Jediným pohybem ruky mu strhla amulet a schovala ho do skryté kapsy. Než se muž vzpamatoval, rozběhla se do patra, rozrazila okno a vyskočila ven. Nedopadla však do kotoulu, jako už tolikrát, ale narazila do velkého dvoukoláku taženého dvěma muži. Ráno ji probudilo vycházející slunce. Ležela v křoví a na obzoru viděla siluetu města. Chvíli přemýšlela, jak se sem asi dostala, ale pak se zarazila. Bleskově hrábla do kapsy pláště a zaklela. Místo amuletu nahmatala malou ruličku pergamenu. Když ji rozmotala, našla tam jen černý symbol pavouka.